Bukov a Špacírka
Jedná se o zalesněný vrch mezi Zbirohem a Plískovem.. Jeho nadmořská výška je uváděna 572.m.n.m. Vzhledem k tomu,že téměř celý vrch je porostlý listatým lesním porostem,tak se vyplatí vydat se do této blízké lokality. V každé roční době má vrch jinou barvu. Už samotná vycházka po silničce Špacírce na okraji Bukova je krásná. Silnička je lemována vzrostlými lipami a buky, mezi kterými se vynoří zpětné pohledy ke Zbirožskému zámku a k nové zástavbě pod ním. Ty vystřídají pohledy na další části Zbiroha. Louce,která nás provází po pravé straně aleje se říkávalo “ V oboře“ Projdeme Špacírkou a za chatkami u silničky se můžeme vydat přímo k vrcholu Bukova. Než dojdeme k lesní silnici,která spojuje Kařez a Švabín,můžeme vystoupat na drobná skaliska a znovu se před námi otevře pohled k zámku. TZ nás vede od zmíněné silnice přímo na vrchol Bukova. Ten bohužel žádné výhledy nenabízí. Přímo pod vrcholem, směrem ke Zbirohu se nachází pozůstatky po dolování železné rudy. Od dávných dob se tomuto místu říká „na šachtách“ .Dříve tato místa byla obehnána silným kovovým lanem /místy poškozeným /.Dnes je tato lokalita zabezpečená novým oplocením a jámy po těžbě jsou zabezpečeny mřížemi.
Podzimní procházka po Bukově
Na Bukov chodíme rádi a to v každé roční době.Obvykle chodíme k tomuto zalesněnému kopci pěšky.Domluvím unaveným nohám,které občas bolí a jdeme pomalu směrem k hlavní bráně zámeckého parku.Odtud jsou k Bukovu a k přilehlému stromořadí Špacírky výhledy nejlepší.Tady se zastavíme a rozhlížím se po okolní krajině.Patřím mezi ty šťastné, co vidí a mají zrak.Rozhlížení netrvá dlouho a po chvilce se změní na dívání .Dívání do dalekého kraje. Najednou vidím to, co jindy nevnímám..Máme štěstí ,obloha je dnes na tuto roční dobu jasná. Sem tam se objeví na obloze bílá šmouha -snad přírodní jev,možná bílá cesta ,kterou po sobě zanechalo prolétající letadlo,nebo jen tak plující bílý obláček.Slunce je poměrně nízko,jakoby se chtělo dotknout vrcholků stromů na Bukově. Dívám se dolů,kde se táhne stromořadí Špacírky.Za tím vším vystupují lesy a pak v dálce na obzoru se rýsuje pás Brdských lesů.I když jsou všechna roční období krásná a každé dává krajině jiný ráz,tak na Bukov chodím právě nejraději na podzim.Pomalu scházíme po silničce mezi zástavbou se zahradami ,dolů k Bukovu. Za chvíli stojíme mezi stromy,které Špacírku lemují. Barvícím se listím na stromech se prožene vítr a začíná z větví shazovat poslední barevnou nadílku, která se ještě na stromech udržela. Dříve se větve nad silnicí spojovaly,jakoby si podávaly ruce. a vždy zde vytvořily nad rozbitou silničkou nádhernou, zlatou slavobránu. Dnes jsou stromy prořezané,takže své větve už nespojují.Některé stromy jsou vykácené a místo nich jsou vysázeny nové.Jestli se „uchytí “ nevím -moc živě nevypadají.Uvidíme na jaře.Naše smysly mají určitě paměť.Najednou cítím znovu vůni tlejícího listí,přecházím do okrajů silničky, kam vítr zavál spadlé listí.. Brouzdám se jím a vzpomínky se vracejí.Spadaným listím jsem často chodila,sama i s kamarádkami.Hrály jsme si s ním – to už je tak dávno.Jdu , dýchám zhluboka a unavené nohy už nebolí.Stromy a les mi dávají sílu.Mezi Špacírkou a lesem je volné bezlesé prostranství- Někdy je zde louka, někdy pole.Nad ním je pás břizek.,ty mají své hlavy barevné,jakoby si právě u kadeřníka nechaly udělat melír.To se ví, že po jejich – zeleno -žlutý-tedy přírodní.Nad břízkami se zvedá vrchol Bukova.Buky tam opravdu rostou.Docházíme do míst,odkud je výhled na Zbirožský zámek a na část Zbiroha nejlepší a tak zase dívání, po kolkáté již ? Nevadí- i kdyby to bylo po sté. Mám to tady prostě ráda.Projdeme barevným Bukovem a vycházíme na Bukovské silnici.Tady nás čeká překvapení .Nad krajinou směrem ke Zbirohu a k zámku najednou vyrostl krásný duhový most.Bohužel,tato nebeská stavba nevydrží dlouho,Barvy postupně blednou a představení,které umí vytvořit jen příroda končí a za nějakou chvíli končí i naše procházka.
PS /Mám radost – při jarní procházce jsem zjistila, že většina nově vysazených stromů,které na podzim , moc živě nevypadaly se jich většina uchytila a to je moc dobře.
Slunečních hodin ubývá,
příroda mění tvář a podzim naladí …Léto odchází jinam,tím se nijak netají,
podzim a zima se taktně zeptají,
kdy se zas vrátí,kdy zas přijde hřát,
a přitom vědí,že těžko změní jízdní řád……
