Vodní tvrz Rovný stávala v lesích nad Chotětínem. K tomuto místu se dá pohodlnou procházkou dojít z parkoviště u silnice před lesem u křižovatky , mezi silnicí na Chotětín a silnicí ,která vede do lesa. Vydáme se po lesní silničce po červené TZ. Na první lesní křižovatce nás stále čevená TZ vede vlevo až k dalšímu turistickému rozcestníku.,kde se to jmenuje “ Na Zámečku“. Odtud se vydáme po zelené TZ, která sleduje lesní cestu. Ta nás pak odvede až k našemu cíli, kde je dnes značená odbočka vlevo z mírného vršíku .Zde v lesním úžlabí se nachází jen pouze neznatelné zbytky toho,co zde kdysi bývalo.Jsou zde ještě patrné zbytky valů,vodního příkopu snad i nějakých základů stavení.Z nepatrných pozůstatků,které se po tvrzi dodnes zachovaly,se snažil už August Sedláček sestavit jejich obraz. Teprve však novodobý archeologický výzkum,který zde byl proveden plzeňským muzeem,upřesnil podobu zdejšího místa. V horní části údolí,stála vesnička,která měla dvě řady usedlostí ,které byly rozloženy po obou stranách potoka.Původně zde měly být rybníčky čtyři , z nich se uchovaly pouze rybníčky dva s potůčkem Rovný.. Dle záznamů se mělo jednat o kamennou stavbu s obytnou částí,hospodářské budovy. Tvrz ,jako taková stála pod hrází horního rybníčka a byla chráněna vodními příkopy. Stával zde i mlýn,který ještě dlouho po spustnutí tvrze a vesnice byl v provozu a přečkal až do období 30 leté války,kdy byl vypálen.Nejstarším majitelem byl Niklín z Rovného v roce 1367, dále je zmiňován jeho vnuk Mikuláš z Rovného. Posledním majitelem v r. 1486 Václav Gut z Dubňan.Poté byla ves Rovensko důkladně zničena za válek Jiřího z Poděbrad se západočeskou katolickou opozicí.Dnes je toto místo opuštěné.Z břehu hráze vystupují kroutící se mohutné kořeny okolních stromů.Na tiché rybniční hladině jsou rozhozené květy leknínů .Teď je zde všude nádherné ticho. Jen tabulka zavěšená na stromě,nám nechá nahlédnout do historie tohoto místa.Je těžké si představit,jak to tu kdysi vypadalo,ale kdo chvíli posedí na jedné z laviček na hrázi a bude chvíli hledět do hladiny jednoho z rybníčků…kdoví co mu hladina prozradí?
Padá do údolí mlha bílá,
měsíc kouzelný je míč,
tmavé noci bránu otevírá,
starý zlatý klíč…Miki Ryvola
