NPR je vrch Koda od roku 1952. Přímo v přilehlé osadě vyvěrá pramen, který je nejsilnější v Českém krasu .Nad ním je vystavěna kapička se studánkou. Pramen je vyveden do rybníčka a jeho stálá teplota je 10 stupňů C. Voda tohoto pramene nikdy nezamrzá, ani v největších mrazech. Voda poháněla mlýnské kolo zdejšího mlýna, který byl funkční od roku 1611 do roku 1934.Tento mlýn byl unikátní tím, že byl nejvýše položeným mlýnem v České republice. Pramen se řítil volným pádem z výšky na lopatky mlýnských kol. Vlastně to byl mlýn na umělém vodopádu. Pak byl mlýn upraven na malou elektrárnu, která umožnila svítit obyvatelům Kody elektřinou. Osada Koda byla vždy součástí obce Tetín, ale dodnes je spojena s okolím pouze úzkými lesními cestami. V osadě žilo kdysi 5 rodin. V dolním mlýně rodina Robochova a nahoře v horním mlýně rodina Karmazínova. Vedle Karmazínů byl statek Svobodových. Nejvýše položenými staveními byla hájovna s rodinou Žihlových a statek rodiny Matysových. V roce 1945 opilí sov. vojáci zastřelili zde hajného Bohumila Žihlu. Název Koda poprvé použili mniši neznámého řádu, kteří v okolí vyklučili část lesů a začali obdělávat pole Patrně je zaujal silný vodní zdroj, který tekl do jezírka a nikdy nezamrzal. Pro ně to byla nevysvětlitelná záhada, kterou pojmenovali Koda, což ve starých jazycích znamenalo nerozluštitelný, tajemný, záhadný. Dřevěný klášter mniši opustili asi v době husitských válek. Mlýn od rybníčka vypadá jako přízemní chalupa, ale z protilehlé strany od Kodské rokle, je to několika patrová budova. Při Kodském potoce, který vytéká z rybníčka jsou dole v údolí pozůstatky rekreačního zařízení národního podniku Nábytek Praha. Dříve na tomto místě stál již zmíněný dolní mlýn pana Robocha..Ten jej dal v roce 1924 přestavět na hotel. Od 60 let 20 stol. byl pak zmíněným rekeačním střediskem. O pěšky přístupný objekt však nebyl ze strany rekreantů zájem a tak objekt pomalu chátral a nakonec v 90 letech vyhořel. V údolí Kodské rokle směrem k Srbsku jsou při potoce rozsety trampské příbytky.-jednoduché chatičky s pavláčkou, ke kterým se musí dorazit pěšky. Jsme v Údolí děsů. Nad potokem ve stráni , na rozlehlé svažité louce je zasazen pomníček, jako vzpomínka na zemřelé kamarády. Na velkém balvanu je připevněna kovová deska, na které je vyrytá osadní vlajka a nápis „Vzpomínáme vás, kteří jste navždy odešli „Na druhé straně potoka jsou vysoké skály. Potok je v těchto místech nádherný, Jsou v něm travertinová jezírka a pěnovcové prahy-inu vždyť jsme v České krasu a tady není o podívanou nouze.
Akáty-Jitka Vrbová
jak tolikrát v Údolí děsů,
poslední píseń kytara dohrává,
i když pak svítání,náladu zahání,
člověku v duši písnička zůstává.
V tom údolí tě vítá překrásný kraj,
co skýtá azyl a ráj,vládne tam přátelství,
když chceš být sám,
schová tě před světem lidí……..
