Od obce Tetína u Berouna se zdvihá vzhůru pozoruhodný vrch Damil. Vrch je z části zalesněný ,jeho další části tvoří opuštěné z části zarostlé lomy. Podvrcholové části nabízí krásné výhledy dolů na Tetín a do okolní krajiny nad Berounkou. Samotný vrchol je poměrně zarostlý a příliš výhledů nenabízí. K němu vede hodně příkrá stezka. Na Damil je ale i pohodovější výstup a na různých místech jsou vybudována odpočinková posezení .Informační panely u nich přibližují historii samotného Damilu i okolí.
Zdejší opuštěné lomy jsou pozůstatkem po těžbě vápence. Ten se na Damilu lámal a vápno se zde pálilo pravděpodobně už ve středověku.. Lidé, kteří lámali vápenec se nazývali vápenníci. Vápenec lámali ručně a v primitivních milířích, později pecích pálili vápno. To pak rozváželi v krytých vozech , po širokém okolí. Takto to fungovalo dlouhá staletí. Změny nastaly až v polovině 19 .stol. V té době se začaly v Berouně stavět velké pece pro výrobu vápna a ty potřebovaly poměrně velký přísun vápence. V tu dobu si Akciová společnost Max Herget, Jíra Dubský ,nakupovala pozemky v okolí Tetína, Jarova a Koněprus a otvírala zde velké lomy. Tak i na Damilu nad Tetínem vzniklo postupně 7 lomů. V době tohoto rozmachu zakládání lomů , již transport koňskými povozy byl nedostatečný. Tehdy vznikla myšlenka přesunu dopravy na koleje. Byla vybudována Malodráha, která byla uvedena do provozu v roce 1898. Ta spojovala lomy s vápenkami v Berouně a Králově Dvoře. V roce 1942 byl zde vyražen tunel 62 m. dlouhý . Malodráha se starala o dopravu vápence až do roku 1962,kdy byl na Damilu zrušen poslední lom a malodráha byla zrušena. Kámen a vápno z Damilu byly tak výborné kvality, že je vozili povozníci v letech 1564-1576 na přestavbu berounské radnice. A v letech 1780-1790 i na stavbu pevnosti Terezín. V okolí jsou ještě znatelné zbytky po této malodráze. Damil je opředen mnoha pověstmi.Jedna z nich vypráví o zakopaném zlatém teleti / jedná prý se o tříletého býčka v životní velikosti /Tak to je zlata hodně velká hromada. Zatím ho ale nikdo neobjevil. Na Damilu by měl být i hrob jedné z Krokových dcer Tety. Kronikář Václav Hálek z Libočan píše, že právě sem chodívala kněžna Teta uctívat pohanská božstva. Opravdu bylo na Damilu nalezeno několik mohyl z doby pohanské. Další pověst vypráví o nešťastné lásce korentského zemana Damila a dceři pána z Tetína. Otec dívky tomuto vztahu nepřál a výsledek byl katastrofální. Milenci si vzali život skokem na koni z vysoké skály. To je trochu pochmurná pověst, ale v každém případě stojí však za to spojit návštěvu Tetína s výstupem na vrch Damil.
Zdejší opuštěné lomy jsou pozůstatkem po těžbě vápence. Ten se na Damilu lámal a vápno se zde pálilo pravděpodobně už ve středověku.. Lidé, kteří lámali vápenec se nazývali vápenníci. Vápenec lámali ručně a v primitivních milířích, později pecích pálili vápno. To pak rozváželi v krytých vozech , po širokém okolí. Takto to fungovalo dlouhá staletí. Změny nastaly až v polovině 19 .stol. V té době se začaly v Berouně stavět velké pece pro výrobu vápna a ty potřebovaly poměrně velký přísun vápence. V tu dobu si Akciová společnost Max Herget, Jíra Dubský ,nakupovala pozemky v okolí Tetína, Jarova a Koněprus a otvírala zde velké lomy. Tak i na Damilu nad Tetínem vzniklo postupně 7 lomů. V době tohoto rozmachu zakládání lomů , již transport koňskými povozy byl nedostatečný. Tehdy vznikla myšlenka přesunu dopravy na koleje. Byla vybudována Malodráha, která byla uvedena do provozu v roce 1898. Ta spojovala lomy s vápenkami v Berouně a Králově Dvoře. V roce 1942 byl zde vyražen tunel 62 m. dlouhý . Malodráha se starala o dopravu vápence až do roku 1962,kdy byl na Damilu zrušen poslední lom a malodráha byla zrušena. Kámen a vápno z Damilu byly tak výborné kvality, že je vozili povozníci v letech 1564-1576 na přestavbu berounské radnice. A v letech 1780-1790 i na stavbu pevnosti Terezín. V okolí jsou ještě znatelné zbytky po této malodráze. Damil je opředen mnoha pověstmi.Jedna z nich vypráví o zakopaném zlatém teleti / jedná prý se o tříletého býčka v životní velikosti /Tak to je zlata hodně velká hromada. Zatím ho ale nikdo neobjevil. Na Damilu by měl být i hrob jedné z Krokových dcer Tety. Kronikář Václav Hálek z Libočan píše, že právě sem chodívala kněžna Teta uctívat pohanská božstva. Opravdu bylo na Damilu nalezeno několik mohyl z doby pohanské. Další pověst vypráví o nešťastné lásce korentského zemana Damila a dceři pána z Tetína. Otec dívky tomuto vztahu nepřál a výsledek byl katastrofální. Milenci si vzali život skokem na koni z vysoké skály. To je trochu pochmurná pověst, ale v každém případě stojí však za to spojit návštěvu Tetína s výstupem na vrch Damil.
Vojta Tomáško :
z posledního zaplať pán Bůh nemelem,nohy ještě pořád slouží,
tak se seberem a dlouhá cesta k obzorům se ouží.
Jednou jedeme sem,jednou jedeme tam,
jezdíme po světě sem tam,sem tam…..
