Uprostřed lesů mezi obcemi Líšnou a Kublovem ,leží rozsáhlá louka s několika stavbami. Z jedné strany k ní shlíží vrch Vastec a z druhé strany vrch Těchovín. Tomuto místu se říká od nepaměti Janušky. Antonín Drachovský /řídící učitel a kronikář na Rokycansku / sbíral pověsti o tomto regionu . Ty jsou soustředěné v “ Obrazech zbirovských „. V jedné z pověstí píše o tomto místě….
V lesních prostorách Zbirožska spravoval velké tlupy cikánů před dávnými léty starý vůdce Januš. Rozsáhlé bylo území, ve kterém řídil osudy svých tlup. Ale nejmilejším sídlištěm , byla mu lesní planina, na hranici mezi lesy zbirožskými a lesy panství křivoklátského. Do těchto míst náhle přišla osudná zvěst. Přišla zpráva, že cikáni musí tento kraj opustit a to do krátké doby. Januš tuto zprávu dlouho tajil, ale nakonec se přiblížil den, kdy museli cikáni odejít. Januš svolal svoji velkou rodinu a zprávu jim oznámil. Rozkaz byl přímý- dnes odtud. Všichni uposlechli rozkazu a chystali se k odchodu. Jen Januš se nechystal. Oznámil, že neodejde, že chce zemřít na tomto místě.. Poručil, aby mu byl vykopán hrob na místě, kde stál jeho stan. Cikáni odjíždí se svými vozíky, ohlížejí se k bílému bodu uprostřed louky ,k bílé hlavě vůdce Januše, která je nad hrobem. Antonín Drachovský popisuje událost této pověsti poměrně rozsáhle-toto je pouze ve zkratce.
V lesních prostorách Zbirožska spravoval velké tlupy cikánů před dávnými léty starý vůdce Januš. Rozsáhlé bylo území, ve kterém řídil osudy svých tlup. Ale nejmilejším sídlištěm , byla mu lesní planina, na hranici mezi lesy zbirožskými a lesy panství křivoklátského. Do těchto míst náhle přišla osudná zvěst. Přišla zpráva, že cikáni musí tento kraj opustit a to do krátké doby. Januš tuto zprávu dlouho tajil, ale nakonec se přiblížil den, kdy museli cikáni odejít. Januš svolal svoji velkou rodinu a zprávu jim oznámil. Rozkaz byl přímý- dnes odtud. Všichni uposlechli rozkazu a chystali se k odchodu. Jen Januš se nechystal. Oznámil, že neodejde, že chce zemřít na tomto místě.. Poručil, aby mu byl vykopán hrob na místě, kde stál jeho stan. Cikáni odjíždí se svými vozíky, ohlížejí se k bílému bodu uprostřed louky ,k bílé hlavě vůdce Januše, která je nad hrobem. Antonín Drachovský popisuje událost této pověsti poměrně rozsáhle-toto je pouze ve zkratce.
