Matčina hora
Opuštěná a jako mrtvá sní dnes Matčina hora nedaleko Zbirohu, poblíž památné studánky Křtitelny. Žije jen lesem, hovoří jím, když vítr čechrá vrcholky stromů. Ale před mnoha věky se ozývala hlučným životem. To tenkrát v lepších dobách vynášeli prý z jejich útrob zlatokopové zlatou rudu..
Povstává však na východě Turek, křivdí, ničí, pálí, bere. V zlatých jamách na Matčině hoře se zlatokopové zalekli a zavalili dílo.. Nutil je k tomu strach. Nepřítel Turek by mohl zvědět o bohatých zlatých dolech a jistě by usiloval, aby dobyl zemi s takovými poklady.
Sláva Matčiny hory a dolů v ní zašla. Ale to jen na čas. Prý zase přijde doba, že opět bude zaznívat ocel nástrojů v rukou kovokopů. Věřte tomu říkají staří lidé- vrátí se bohatství v tento kraj.
Než se to stane, hlídá už od dávných dob anděl všechny ty poklady v hoře.. Má podobu spanilého mládenečka. Sedí v útrobách hory za zlatým stolcem, namáčí pero do zlatého kalamáře. Do velké knihy zapisuje osudy Matčiny hory. Ale čeká na své vysvobození. Pak vydá prvnímu zlatokopovi poklady, které tady ochraňuje.
Leckdo už se přesvědčil o bohatství zlata v Matčině hoře. Kráčej těmi místy o půlnoci, když přes temeno hory přechází měsíc v úplňku a lije déšť paprsků na les klidně spící. Zastav se a zataj dech ! Slyšíš ze tmy od hory zvonění zlatého kovu ? Navždy si zapamatuješ líbezný, zvonivý hlas. Často ti v mysli zazní znovu a znovu. Ještě ale nepřišla doba, aby se v hoře dolovalo. Pověst o tomto bohatství v hoře by se roznesla do daleka a vládcové zemí z celého světa by válčili o Matčinu horu a naše země by zakoušela těžké válečné časy.
Odedávna se praví „Co nedodá Příbram stříbra, dodá ba i více dá zlata Matčina hora..
Jistě prý bude jednou chvíle, kdy se otevře hora sama a osvobozený anděl- mládeneček odevzdá Čechům skryté poklady.
Tolik z pověstí z okolí Zbirohu.
Opuštěná a jako mrtvá sní dnes Matčina hora nedaleko Zbirohu, poblíž památné studánky Křtitelny. Žije jen lesem, hovoří jím, když vítr čechrá vrcholky stromů. Ale před mnoha věky se ozývala hlučným životem. To tenkrát v lepších dobách vynášeli prý z jejich útrob zlatokopové zlatou rudu..
Povstává však na východě Turek, křivdí, ničí, pálí, bere. V zlatých jamách na Matčině hoře se zlatokopové zalekli a zavalili dílo.. Nutil je k tomu strach. Nepřítel Turek by mohl zvědět o bohatých zlatých dolech a jistě by usiloval, aby dobyl zemi s takovými poklady.
Sláva Matčiny hory a dolů v ní zašla. Ale to jen na čas. Prý zase přijde doba, že opět bude zaznívat ocel nástrojů v rukou kovokopů. Věřte tomu říkají staří lidé- vrátí se bohatství v tento kraj.
Než se to stane, hlídá už od dávných dob anděl všechny ty poklady v hoře.. Má podobu spanilého mládenečka. Sedí v útrobách hory za zlatým stolcem, namáčí pero do zlatého kalamáře. Do velké knihy zapisuje osudy Matčiny hory. Ale čeká na své vysvobození. Pak vydá prvnímu zlatokopovi poklady, které tady ochraňuje.
Leckdo už se přesvědčil o bohatství zlata v Matčině hoře. Kráčej těmi místy o půlnoci, když přes temeno hory přechází měsíc v úplňku a lije déšť paprsků na les klidně spící. Zastav se a zataj dech ! Slyšíš ze tmy od hory zvonění zlatého kovu ? Navždy si zapamatuješ líbezný, zvonivý hlas. Často ti v mysli zazní znovu a znovu. Ještě ale nepřišla doba, aby se v hoře dolovalo. Pověst o tomto bohatství v hoře by se roznesla do daleka a vládcové zemí z celého světa by válčili o Matčinu horu a naše země by zakoušela těžké válečné časy.
Odedávna se praví „Co nedodá Příbram stříbra, dodá ba i více dá zlata Matčina hora..
Jistě prý bude jednou chvíle, kdy se otevře hora sama a osvobozený anděl- mládeneček odevzdá Čechům skryté poklady.
Tolik z pověstí z okolí Zbirohu.
