O Křivoklátsku

Křivoklátsko, co k tomu říci. Okamžitě se nám vybaví mohutný královský  hrad Křivoklát, který dal jméno celému tomuto regionu Sem asi jezdí nejvíce turistů a dalších návštěvníků. Ale k tomuto regionu patří neodmyslitelně krásné ,mohutné křivoklátské lesy. Náš druhý domov. Jsou to toulky do krajiny tiché radosti a krásy. Krásné jsou v každé roční době, ale přesto nejkrásnější je tady jaro a podzim. Podzim umí vybarvit koruny zdejších stromů do neuvěřitelní krásy. Zdejšími zalesněnými vrchy se můžeš toulat celé dny a když zde někoho potkáš, tak je to takřka zázrak. tady klid a pohoda. Snad jen v době honů se odtud mohou ozývat  výstřely lovců, kteří se sem v této podzimní době sjíždějí. Hluboké lesy jsou stále ještě plné zvěře. Snad proto si je oblíbili i čeští králové, kteří též holdovali a libovali si v této kratochvíli. Tuto divočinu však nenavštěvovali jen králové a šlechta. Lesy byly také navštěvovány pytláky a to zde asi takový klid nebyl. Přestřelky mezi lesníky a pytláky končily mnohdy smrtí. Tyto události připomínají křížky u cest, nebo obrázky zavěšené na stromech. Trvá-li na Brdech zima o nějaký týden déle, zde na Křivoklátsku už začíná vše rašit daleko dříve. Kočičky, jehnědy, prvosenky , bledule .Stromům na hlavách narostou nové, nádherné zelené vlasy. V naší přecivilizované krajině tvoří CHKO Křivoklátsko až neuvěřitelně opuštěnou a jen velmi málo narušenou přírodní oázu. Příroda je zde opravdu divoká. Příkré ,skalnaté stráně padají do strží a hlubokých roklí, kterými protékají potoky a potůčky a všechny mají jeden směr. Dole v údolí na ně čeká naše milovaná Berounka. Pokud se chcete podívat na vrcholky vrchů, tak musíte zdolat poměrně náročný terén. Upravené cesty k samotným vrcholkům většinou nevedou .Šplháte mezi kamením a sutěmi vzhůru k oblakům a někdy nevíte, jestli ta námaha bude odměněna výhledem k ostatním vrchům, nebo do otevřené krajiny. My ale znovu a znovu podstupujeme tuto loterii .Někdy to vyjde a je to nádhera. Někdy nás na vrcholku čekají skaliska, uprostřed vzrostlých stromů a výhled do okolí se nekoná. Pokorně přijímáme i tuto možnost-příroda si prostě dělá co chce. Vyfuním nahoru a už mám strach, jak ten kamenitý, někdy suťový ,,krpál“ slezu dolů .Zatím to jde. Až to nebudu zvládat, tak půjdu na procházku do supermarketu -tam je rovinka. Tomu snad nikdo, kdo mě zná nevěří-to byl pokus o vtip. A tak zpět do hlubokých, opuštěných roklí s toky potoků a potůčků, které představují vedle Berounky hlavní přírodní fenomén Křivoklátska. Všichni  ti šťastní, kteří mohou žít v blízkosti řeky u rozsáhlých lesů a učit se se číst z otevřené knihy přírody. Tento  kraj členitých pásem a hřebenů porostlý  zeleným kobercem lesů nás vždy dokáže zavolat zpět .Těžko  člověk z rovin dokáže pochopit  člověka z vrchů a lesních plání. Lesy pro nás mají zvláštní kouzlo, které nás vždy dokáže přivolat zpět. A tak  chodíme na svých toulkách tímto zeleným šerem, kde to voní pryskyřicí a silicemi. Nikdy bych je nevyměnila za záři světel velkoměsta .Tak takové je to naše Křivoklátsko.