Berounka-Skryje a okolí

Od Zvíkovce směrem ke Skryjím míjí Berounka lučiny a zalesněné stráně. Překoná jez na Slapnici,zde přijme vodní proud Zbirožského potoka,na protější straně nakoukne k Čechovic mlýnu.Proběhne okolo skalisek a už je v chatové osadě pod Skryjemi. Tady se nic neděje,tak ještě nahlédne ,co je nového na pravém břehu, ve vodáckém tábořišti „Ahoj“. Vodní proud se ale nezastaví a za chvíli už podbíhá pod železným obloukem dalšího mostu,který v Luhu pod Skryjemi Berounku překlenuje. Za druhé světové války byl vyroben v Ostravě-Vítkovicích.Původně se skládal ze  3 částí a měl sloužit jako železniční most někde na Ukrajině.Válka skončila a už k tomu nedošlo.Do Luhu pod Skryjemi byla převezena jenom jeho střední část.Most zde byl uveden do provozu v roce 1948 .Z  pravého břehu řeky silnice stoupá v serpentinách nahoru k obci Skryje. Celá oblast Skryjí až po Týřovice žila kdysi z kamene. Těžila  se zde kyzová břidlice,ze které se vyráběla kyselina sírová. Skryje proslavil francouzský inženýr Joachim Barrande,který sem přišel na počátku 19.stol.,aby vyměřil trasu pro koněspřežnou železnici.Při terénním výzkumu se setkal se skryjskými zkamenělinami. Začal fosilie sbírat,třídit a popisovat. V roce 1846 vyšel první díl katalogu,který mu přinesl celosvětovou slávu. Skryjští jsou na Joachima Barranda hrdí. Je zde muzeum památek na jeho život a dílo. Tak to jsme si jen na chvíli odběhli nahoru do Skryjí. Výstup do vrchu se vyplatil. Odtud se otvírá pohled na krásu křivoklátských lesů,ke zřícenině hradu Týřova a na Týřovické skály. Tak honem zpět k řece,ať si tu krásu můžeme užít z bezprostřední blízkosti. Jsme zpět u mostního oblouku a tady se musíme rozhodnout, zda se vydat po pravém břehu řeky,vyšplhat se na příkrý vrch Vosník,kde se zalesněné a skalnaté stráně dotýkají vodní hladiny Berounky.Potom se spustit do údolí Úpořského potoka .Ten zde ústí do Berounky. Proti jeho proudu  se nalézá národní přírodní rezervace, kam je vstup zakázán.Takže nevstupovat a vyšplhat se na ostroh,přímo ke zřícenině hradu Týřova. Nebo se vydat po červené TZ po levém břehu Berounky a dívat se na Vosník a Týřov z protějšího břehu. V každém případě je to pohodlnější..Koho nohy nebolí,tak zvládne obojí. Vyběhnout na Týřov a pak se stejnou cestou vrátit  k mostu a zde se napojit na červenou TZ. Zde se Berounka táhlým obloukem vyhne strmým zalesněným stráním s přírodní rezervací Týřov. Na protějším břehu přímo pod hradem Týřovem je vidět k nevelké chatové osadě Matouškov. Ta je pojmenována po poustevníkovi Matouškovi. Tento svérázný člověk žil pod hradem Týřovem celých 16 let. Jeho profil zachytil Ota Pavel ve své povídce „Fialový poustevník“.Tady pospíchá Berounka opravdu rychle a poskakuje v drobounkých peřejích. Úzká stezka nás vede podél rozsáhlé oplocené lesní školky. /Dnes již neudržované a poměrně zarostlé/ Z jedné strany plot,z druhé strany řeka-není kam odbočit. Ale nakonec plot končí a před námi se objeví bizarní rozeklané útesy Týřovických skal. Tak to je krása. Před léty,asi v roce 2003 jsme tudy procházeli a zůstali stát v úžasu. Před námi se objevil pod skalami středověký hrad,dřevěný most přes řeku.Nebyla to žádná „fata morgána“. Angličané zde natáčeli historický film Tristan a Isolda. Přiblížit jsme se směli ,ale bylo nám zakázáno fotit i kamerovat.

Narodila se kniha-
V jedné písničce se zpívá:,,Dokud se zpívá ještě se neumřelo“a ve Skryjích to dobře ví.Tam zpívají a hrají jak se říká ,,o stošest.“ a nejen to.Díky obětavým jednotlivcům jsou zde organizovány také různé kulturní akce.Manželé Pavel a Jana Steidlovi dokáží  strhnout ostatní nadšence. Pavel Steidl je novinář,uznávaný kytarový virtuos a hudební skladatel.Jeho manželka Jana je koncertní kytaristka,skladatelka a kytarová pedagožka. Ve Skryjích založila Vesnickou hudební školu. Pořádají s přáteli vánoční koncerty v místním kostele,jarmarky a na podzim Hudbobraní Kromě toho všeho se ve Skryjích také konal křest knihy  Karla Mejstříka Diogenes a kočky. Hrdinou  knihy je skryjský poustevník Václav Matoušek,nazvaný Otou Pavlem  ,,Fialový“.Tulák a malíř samouk.Jeho obrazy se ještě dnes  nachází v okolních obcích u soukromých majitelů. Ty jsou občas k vidění na výstavách v obci.S nápadem křtu této knihy přišel  Pavel Steidl.Jako kmotři knihy se zúčastnili  kromě něho-vnučka Karla Mejtříka novinářka Martina Fialková,muzikantka  Dagmar Voňková a herec Jaroslav Dušek.Martina Fialková přijela na křest knihy i se svým bratrem a maminkou.Povyprávěla o tom, jak se z rukopisu,schovaném po léta v šuplíku zrodila  kniha.Kniha byla vydána v chráněné dílně Lemnikáta Vlastou a Janem Urbanovými,kteří jsou Pavlovi přátelé.
volně zpracováno  podle článku Lídy Faflíkové

Když jsme se s manželem o knize Diogenes a kočky dozvěděli, tak jsme jsme neváhali a okamžitě jsme si jí ve Skryjích koupili.Pochopitelně  ,že se v ní nejedná o známého řeckého filosofa, ale o výše zmíněného Václava Matouška.Text této novely Karla Mejstříka je napsán velice poeticky a čte se, jak se říká,, jedním dechem „.Karel Mejstřík znal Václava Matouška osobně a vlastně příběh člověka,který žil postevnickým životem pod hradem Týřovem celých 16 let.Otovi Pavlovi,příběh toho člověka vyprávěl  a on prý zřejmě na základě toho svého Fialového poustevníka napsal.Karel Mejstřík si prý Oty Pavla velmi vážil  a svůj rukopis nezveřejnil.Až nyní se to podařilo a je to krásné.Nevím, není-li zde  Václav Matoušek  zidealizován.Mluvila jsem s různými lidmi ze Skryjí i s Týřovic,kteří si na poustevníka pamatují a ti ho vykreslili poněkud jinak..Dokonce jako člověka nevrlého,náladového a nemluvného Možná tomu tak i bylo.Novela se  moc hezky čte,je tam nádherně vylíčená láska k této krajině a k přírodě. Sama si s přírodou dobře rozumím a tak mi toto nádherné podání a vylíčení jejích krás pochopitelně oslovilo.Cítil-li to vše doopravdy takhle Fialový poustevník se už nedozvíme.Myslím si,že z této novely nejvíce promlouvají pocity a láska k přírodě samotného spisovatele Karla Mejstříka .Ať už to bylo jakkoliv ,tak  velký dík spisovateli,učiteli,novináři, divadelnímu režisérovi ,panu Mejstříkovi za toto vyznání.

Stále se tradovalo,že se Václav Matoušek ,alias fialový poustevník narodil v  Cerhovicích okr. Beroun
Toto po létech vyvrátil pan Jindřich Vácha z Oseka u Hořovic, který nám poslal následující email:

Drazí přátelé,
děkuji  Vám za překrásné fotky a za zajímavé povídání o fialovém poustevníkovi.
Jako amatérskému badateli v oblasti  genealogie mi to nedalo a hledal jsem,kde se skutečně Václav Matoušek narodil.
V Cerhovicích jsem ho nenašel,zato v archivu v Třeboni je zapsána zajímavá informace z fary  Radobytce.
https://digi.ceskearchivy.cz/6845/205/1626/1186/48/0
Václav Matoušek se narodil 29.9. 1883 v Jižních Čechách ,na polích Radobytckých nedaleko školní budovy,pokřtil ho pan farář Josef Cikán v kostele Radobytcích nedaleko  Mirotic.
Jeho matka byla Anna Zahrádecká ,cestující nádenice z Postupic u Benešova,dcera zemřelého jana Zahrádeckého kramáře z Postupic a Ludmily roz.  Horákové.Podle latinského zápisu v matrice  byl za legitimního otce zapsán v roce  1885 Vincenc Matoušek kramář  ,nyní řezbář v Cerhovicích,syn zemřelého Josefa Matouška provazníka z Cerhovic č. 146 a Anny Záhrubské.
V  SOA je zapsáno – Vincenc  Matoušek se narodil 5.4. 1854,otec Josef Matoušek mistr provaznický a měšťan z Cerhovic  č.  146
matka  Anna Záhrubská dcera ovčáka  Václava Záhrubského z Cerhovic a Barbory roz. Nepeřené z Hlohoviček

Týřov
Dnes už jen romantická zřícenina,ale ve středověku nejpevnější hrad v kraji. Tento hrad byl pravděpodobně postaven brzy po královském hradu Křivoklátu do jehož majetku i náležel. Vyrostl zde nad Berounkou na vysokém ostrohu z vůle Václava I. před polovinou  13. stol.   Tehdy představoval novinku, byl hradem francouzského kastelového typu ,který umožňoval aktivní obranu. Byl jedinečnou pevností nejen v Čechách ale i ve střední  Evropě.Na rozdíl od ostatních tehdejších hradů byl schopen aktivní obrany křížovým ostřelováním nepřítele v předpolí shora z devíti okrouhlých  věží. V době vzniku měl těchto  9 věží a 4 věžice. Proti nenadálému  přepadení ho chránily příkré svahy a soustava hlubokých příkopů. Kromě věží měl hrad ještě dvě hranolové bašty.Vcházelo se do něj přes padací most a branou na východní straně. Pro jeho kvality si ho oblíbili čeští panovníci ,Karel IV,který  ho zahrnul mezi hrady, které nemohou být z majetku koruny jakkoli zcizeny.Týřov během času zastínil nedaleký Křivoklát.Od 16. století, kdy byl hrad opuštěn se polozapomenutý pomalu začal rozpadat.Nakonec se dne 17.7. 2015  část zdi donjonu zřítila.V nedávné době proběhla konzervace zříceniny. V době záchranných prací byl vstup do hradu a bezprostředního okolí zakázán.