Jednou z nejmalebnějších obcí Českého krasu s četnými historickými památkami a mnoha přírodními krásami je Sv. Jan pod Skalou. Jeho historie začíná od konce 9. stol., kdy se zde podle legendy, v jeskyni pod mohutnou skalní stěnou ,usadil první český křesťanský poustevník svatý Ivan. První historicky doloženou písemnou zmínku o jeskyni sv. Ivana nacházíme v roce 1205 v listině krále Přemysla Otakara ,v níž potvrzuje Ostrovskému klášteru veškeré statky, nabyté od dob jeho založení. Který tuto jeskyni, poustevnu, hrob kapli a klášter získal roku 1037. Benediktinské opatství se zde udrželo až do 18 stol. Posledním opatem byl Jan Nepomuk Felix z Ebenhozlu ,byl šestnáctým opatem kláštera Ostrovského a Svatojánského ve Skalách. Dále zde byla továrna na vydělávání kůží, která zde byla zřízena Antonínem Jankem z Žatce. Další majitelé- potomci rodiny Bergerovy zde zřídili lázně s ovocným sadem a parkem. Lázeňské pokoje byly tehdy komfortně vybaveny ústředním topením a elektřinou. V letech 1910-1912 zde působil jako jako vrchní lázeňský lékař otec bratří Čapků MUDr. Antonín Čapek. Roku 1912 byl celý areál rozparcelován a rozprodán Byl sem přestěhován z Prahy katolický učitelský ústav. Ten zde fungoval až do roku 1942. V průběhu války fungoval bývalý klášter jako chorobinec soc. ústavů Prahy. Po válce zde byl tábor nucených prací . Od roku 1951 zde byla věznice Věznice byla v roce 1955 uzavřena. Poté sloužil klášter jako škola ministerstva vnitra. Od roku 1985 zde byl zřízen centrální archiv evidence obyvatel . Od roku 1995 slouží jako křesťanská Vyšší pedagogická škola Jejím zřizovatelem je Arcibiskupství pražské..
Navštívit zde můžete kostel sv. Jana Křtitele, jeskyni sv. Ivana a starý kostel. Studánku sv. Ivana, kapli Povýšení sv. kříže . Pochopitelně můžete vylézt na skálu nad obcí, na jejímž vrcholu je upravená vyhlídková plošina ,se zábradlím a se zasazeným velký křížem, který je vidět z daleka. Vyhlídky jsou odtud do Svatojánského údolí opravdu přenádherné. Na protilehlé straně skály Křížek se vypíná skalní hřbet Mramor. Odtud vidíme na kostel s klášterem a na skálu Křížek s vyhlídkovou plošinkou a křížem..
Michal Tučný :
měl jsem rád pár písní,v nich jsem žil,
cesty toulavý,ty o kterých jsem snil
a vlídnou tmou,když v létě kraj šel spát,
poznal jsem,že tenhle svět mám rád……
Vycházka do podzimního Svatáho Jana pod Skalou
U nás je krásně a mám to tady ráda. Pochopitelně myslím tím přírodu-o ničem jiném nebude řeč v tomto krátkém zastavení. Nebudeme se tedy stresovat. Jsou místa,kam se obzvláště rádi vracíme-třeba i vícekrát do roka.K těmto místům bezpochyby patří místo,pro mě přímo posvátné.Je to Svatý Jan pod Skalou a jeho okolí v Českém krasu. Místo ukryté v hlubokém údolí potoka Kačáku,mezi vrchy a skalami. Maličká obec s bohatou historií. S kostelem a klášterem,nad kterým se tyčí skála Křížek ,na té je po dlouhá léta zasazen obrovský kříž a od něj jsou přenádherné výhledy .Výhledy dolů do údolí,do okolních skal,do blízkých i vzdálenějších obcí. Svatý Jan se může navštěvovat v každé roční době,vždy je tam krásně. Jen výstup na vrchol skály ke kříži je v zimním období obtížnější,ale také zvládnutelný. Nejraději mám tato místa na jaře,když okolní lesy září mladou ,svěží, jarní zelení ,ale také na podzim ,když se okolní vrchy promění v měděné a zlaté kopule. Lesy jsou zde listnaté , vrchy zalesněné,ze kterých vystupují ostré hroty skal. Celým údolím se vine modrá stužka potoka Kačáku. Až jednou budete hledat pověstné „Zlaté údolí“,není třeba se vypravit daleko za oceán. Stačí vystoupat ke kříži na vysoké skále a máte ho u nohou..Pod vámi se otevře v celé svojí kráse. Vrchy,stráně,celé vaše okolí,vše je ve zlatě. Stojíte na skalnatém plácku pod křížem,který poznamenal blesk,stojíte u zábradlíčka,které je ověnčené zámečky a díváte se do té zlaté krásy.. Nic jiného nevnímáte. Podzim je období pohádkových scenérií,neskutečných barevných kompozic-zkrátka ráj.
Ráno vyjíždíme poměrně brzy. Je zima,ale svítí sluníčko a slibuje pěkný den. Tato idylka však netrvá dlouho. Jen vyjedeme kousek „za humna“,okolní krajina se zahalí do bílé tmy. Mlha by se dala krájet. Jedeme mlhou a ani se mi nechce věřit,že bude lépe.Jsme téměř u cíle a pořád nic se nemění. Dnes nepůjdeme ke kříži od kostela s klášterem. Jedeme směrem na Bubovice a půjdeme odtud. Vyjedeme nahoru a tady se okolní krajina koupe ve sluneční záři.. Necháváme auto na volném prostranství a jdeme mokrou ,blátivou cestou v louce,směrem do míst,kde se těžil vápenec do Solvayových lomů.. Nad námi je už modré nebe,které křižují sportovní letadýlka,která vylétají ze sportovního letiště v Bubovicích.Dole v údolí se mlhy zatím nerozpustily a sluníčku, které se snaží se zatím nepodařilo ohřát nás,ani okolní krajinu. Vcházíme do lesa a za chvilku jsme u skanzenu Solvayovy lomy.Jsme tady první,zatím žádní další návštěvníci.Je zde plno nových exponátů,ale my jen procházíme a na prohlídku nečekáme a jdeme směrem k lomu Paraple.Jdeme po náhorní plošince,která je plná prozlacených stromů,převážně javorů,ale také břízek. Ty byly asi u kadeřníka a nechaly si udělat melírky.Zelené vlásky si nechaly protkat zlatem. Nad námi jsou červené skály a plošinka po které jdeme spadá příkře do lomu pod námi. Všude okolo nás je všechno v nejkrásnějších barvách..A za tím vším pohled směrem na Stydlé a Propadlé vody,.za kterými se táhne slabý pruh mlhy. Najednou se do údolí mezi lomem a Propadlými vodami začne valit její mohutný proud – valí se jako široká mlžná řeka a za chvíli je celé údolí tou bílou řekou zaplavené.Je to nádhera. Jdeme dál směrem k vyhlídce na skále nad Svatým Janem.Pořád jsme tady v tom zlatém lese sami.Nejsem lakomá,ale teď mám radost,že to „zlato “ je tady všechno naše. Je tady posvátný klid. Mokrou stezkou jsme dorazili na samý vrchol skály. Tady už sami nejsme-vůbec nevadí.. Díváme se od kříže a tuhle podívanou, kterou jsme tady ještě nezažili. Pod námi se údolím Kačáku od Berounky valí také široká řeka mlhy.Od skály Mramor,na protější straně se plazí bílý mlžný ledovec dolů do údolí a jeho jazyk končí dole v mlžné řece.Z mlhy vystupují jen okolní nejvyšší vrcholky- Třeslina,Herinky. Celé divadlo vidíme ze skály z nadhledu. Mlhy se valí do údolí stále více a více. Celé Svatojánské údolí už je jí zavaleno.Vypadá to krásně,ale říkáme si,že se mlhy v údolí hned tak nerozplynou. Na skálu přichází stále více a více lidí. Nikdo zatím neodchází-všichni čekají. A mlha stále vtéká do údolí ,jako sněžná řeka.. Kam oko pohlédne,tam je ta bílá krása,která pohltila svojí divokostí vše,co nebylo příliš vysoko. A najednou se všichni dočkáme. Větřík podle libosti začal odhalovat a opět skrývat okolní kopce a skály. Je to krásně stát nahoře a pozorovat mlhu shora z míst,kde krásně svítí slunce,které už začalo hřát. Stojíte uprostřed zlata a pod vámi je bílo,bílo,bílo. A najednou z toho bílého moře začnou vystupovat ostrovy a ostrůvky,kopce a skály,vykoupané v mlžné koupeli Celá paráda se pomalu chýlí ke konci.Pomalu se vynoří celé údolí i okolní vrchy a skály. Všichni jsou nadšení a teď se už opravdu koná ta slibovaná podívaná do toho „zlatého údolí“. Všichni se pokochají tou krásou a najednou jsme si všichni tak blízcí. Ta společná chvíle čekání a pak té prožité krásy nás spojila..Povídáme si,jako bychom se znali navzájem už dlouho.Přicházejí další hledači pokladů krásna a my,kteří jsme zažili mlžnou podívanou se pomalu rozcházíme……
Jdi za svým snem
a otevřou se ti dveře tam,kde byly pouze zdi…
