Na velkých hodinách života,
je pouze jeden ukazatel „TEĎ“
je pouze jeden ukazatel „TEĎ“
Neodpoutávej se nikdy od svých snů!
Budeš dál existovat, ale přestaneš žít !
Budeš dál existovat, ale přestaneš žít !
Mark Twain
Jak jednou okusíš vůni lesa, kde cítíš vůni smůly starých borovic, vůni hub ve smrčí, nebudeš moci přestat. Je to droga, droga léčivá. Máš štěstí, s tou nemusíš přestat nikdy .
Z kouta na chodbě na nás mrkají „toulavý boty“- / ty už ani nedáváme do botníku- nestojí to zato /. My mrkneme na ně a domluva je nasnadě. Určitě se s nimi vždycky domluvíme a víme, že nás povedou přes “ hory a doly“ ,do těch míst, která máme rádi a která jsou nám známá, ale také nás vodí do míst neznámých. Podnikají s námi cesty průzkumnické a objevitelské. To nás někdy potrápí. Vodí nás do nejrůznějších roklí, lezou s námi různými potoky, honí nás na vrcholky skal, ale pak nás odmění krásnými vyhlídkami. Ráno je obujeme a necháme se jimi nést do krajin blízkých i vzdálených. Někdy je také ignorujeme, necháme je v koutě, ať si na nás dělají “ psí oči „,nebo ne. Sáhneme do botníku ,vyměníme je za jiné a divočinu vyměníme za kulturu. Když se vrátíme, v duchu se těm “ toulavejm“ omluvíme, očima je pohladíme a víme, že jim tu naši nevěru musíme vynahradit. Také jim někdy musíme říct, litujeme, dneska se jde do zahrady, ta na nás také čeká.
Toulání přírodou je součástí našeho života, tak jako ostatní životní potřeby. Nikdy bych je nevyměnila za záři světel a ruch měst. Zdání, že ve městě je vše snadnější a dostupnější -/lékaři, obchody ,školy, úřady/-snad ano. Do úřadů a k lékařům nechodím nejraději, návštěva super a hypermarketů je jen nutnost, pro mne spíše za trest i když se také toto musí absolvovat. Nepochopím, jak někdo může jít na nedělní procházku do Teska, nebo jiného obřího marketu. Vždycky se vrátím z tohoto „výletu“ uštvaná , jako kdybych zdolala velehory. Zdá se mi, že všichni ti návštěvníci ze mne vycucli všechnu energii. Pohybujeme se v přírodě podle svých možností. Známe zajímavé a tajné cesty přes lesy a doly. Nepotřebujeme buzolu, ani mapu. Víme v nich, kde je sever ,kde je jih. Víme, že v černočerné noci, jsou na nebi nádherné hvězdy a souhvězdí. Neplatíme ročně tisíce za pobyt ve fitcentru. Naší tělocvičnou je příroda.
Vždycky jsem milovala přírodu a volnost. Vydat se ráno vlhkým údolím potoka, který přeskakuje kameny a kořeny vrbiček a olšin. Slunce je ještě schované někde mezi kopci a pak se vyhoupne a ozáří celé údolí. Dojít k řece, sledovat její proud ,projít romantickými zákoutími, projít vyšlapanou stezičkou pod skalami, které padají až k okrajům břehů řeky. Na jaře jsou obrostlé žlutě zářící tařicí.. Nad řekou plují zbytky mlžných závojů vodních vil. Vrby si propírají svoje zelené vlásky v říčním proudu, občas se na hladině objeví spanilá labutí křídla. Divoké kachničky se nechají unášet proudem řeky. No není to krása ? Radujeme se my i ty naše “ toulavý boty“. A co teprve, když nás dovedou do starých opuštěných lomů v Českém krasu. Zase na nás dýchne jiný ráz krajiny. Jiná květena, jiná barva skal, jiná skladba okolích lesů. A ty vyhlídky z jejich vylámaných obnažených vrcholů do nitra lomů a do okolní krajiny. V bezpečných ohništích rozděláváme ohýnky. Plápolá oheň, obklopí nás vůně kouře. Sedíme, mlčíme a díváme se do poskakujících, tančících plamínků. Opékané buřtíky ,nebo klobáska s kousky poletujícího popílku chutnají znamenitě. To je kouzlo toulání. Všechny bolístky, starosti jsou pryč, hlava je vyčištěná, jsi volný jako pták. Toulání v okolních lesích také milujeme. Jsou plné zvěře a hub. Les má každou roční dobu jinou vůni, jiné barvy, je v něm jiná atmosféra. toulat se po cestách, stezičkách, které vyšlapala zvěř. Toulat se i po necestách, kterými si krátíme vzdálenost, když naše kroky ukrajují z krajiny metr po metru. Všechna ta místa známe důvěrně, máme je prochozená a víme, že ani v nejhlubším lese nemůžeme zabloudit. Pozorujeme lesní zvěř,-jsou to lovy beze zbraní. Naše „toulavý boty“ milují Brdy-to je jasné. Je to naše malá Šumava. Je zde vše, divoké skály, potoky, rozsáhlé průzračné vodní nádrže, studánky. Jsou zde vykácené cílové plochy, s podzimem s břízkami, které jsou obtěžkány zlatými dukáty. Do nachových vřesů se opírá zlaté slunce a kapradí je celé zlaté. A ty výhledy do dálek. Taková krása a pak jeďte na výlet do supermarketu. Někdy mají naše boty ještě toulavější náladu a chce se jim někam do dálek. No , my jim vyhovíme-proč ne. Jsou přece i jiné řeky než Berounka-promiň naše řeko. To víš že tě milujeme. Jsou i jiné hory než naše Brdy-promiňte, vždyť my se k vám zase rádi vrátíme A tak vyrazíme do Krkonoš, na Šumavu, do Krušných hor na Sázavu, k Ohři, na Vltavu atd. Když je nejhůř-tedy málo času ,obcházíme okolí města. Vždyť je tady také plno krásných procházek… Stačí jen vyrazit , dívat se, užívat si té krásy. Pár fotografií jistě napoví, proč se tak rádi touláme. Když volá zahrada, tak toulání vynecháme, tu také nemůžeme šidit -je tam také dobře.
Toulání přírodou je součástí našeho života, tak jako ostatní životní potřeby. Nikdy bych je nevyměnila za záři světel a ruch měst. Zdání, že ve městě je vše snadnější a dostupnější -/lékaři, obchody ,školy, úřady/-snad ano. Do úřadů a k lékařům nechodím nejraději, návštěva super a hypermarketů je jen nutnost, pro mne spíše za trest i když se také toto musí absolvovat. Nepochopím, jak někdo může jít na nedělní procházku do Teska, nebo jiného obřího marketu. Vždycky se vrátím z tohoto „výletu“ uštvaná , jako kdybych zdolala velehory. Zdá se mi, že všichni ti návštěvníci ze mne vycucli všechnu energii. Pohybujeme se v přírodě podle svých možností. Známe zajímavé a tajné cesty přes lesy a doly. Nepotřebujeme buzolu, ani mapu. Víme v nich, kde je sever ,kde je jih. Víme, že v černočerné noci, jsou na nebi nádherné hvězdy a souhvězdí. Neplatíme ročně tisíce za pobyt ve fitcentru. Naší tělocvičnou je příroda.
Vždycky jsem milovala přírodu a volnost. Vydat se ráno vlhkým údolím potoka, který přeskakuje kameny a kořeny vrbiček a olšin. Slunce je ještě schované někde mezi kopci a pak se vyhoupne a ozáří celé údolí. Dojít k řece, sledovat její proud ,projít romantickými zákoutími, projít vyšlapanou stezičkou pod skalami, které padají až k okrajům břehů řeky. Na jaře jsou obrostlé žlutě zářící tařicí.. Nad řekou plují zbytky mlžných závojů vodních vil. Vrby si propírají svoje zelené vlásky v říčním proudu, občas se na hladině objeví spanilá labutí křídla. Divoké kachničky se nechají unášet proudem řeky. No není to krása ? Radujeme se my i ty naše “ toulavý boty“. A co teprve, když nás dovedou do starých opuštěných lomů v Českém krasu. Zase na nás dýchne jiný ráz krajiny. Jiná květena, jiná barva skal, jiná skladba okolích lesů. A ty vyhlídky z jejich vylámaných obnažených vrcholů do nitra lomů a do okolní krajiny. V bezpečných ohništích rozděláváme ohýnky. Plápolá oheň, obklopí nás vůně kouře. Sedíme, mlčíme a díváme se do poskakujících, tančících plamínků. Opékané buřtíky ,nebo klobáska s kousky poletujícího popílku chutnají znamenitě. To je kouzlo toulání. Všechny bolístky, starosti jsou pryč, hlava je vyčištěná, jsi volný jako pták. Toulání v okolních lesích také milujeme. Jsou plné zvěře a hub. Les má každou roční dobu jinou vůni, jiné barvy, je v něm jiná atmosféra. toulat se po cestách, stezičkách, které vyšlapala zvěř. Toulat se i po necestách, kterými si krátíme vzdálenost, když naše kroky ukrajují z krajiny metr po metru. Všechna ta místa známe důvěrně, máme je prochozená a víme, že ani v nejhlubším lese nemůžeme zabloudit. Pozorujeme lesní zvěř,-jsou to lovy beze zbraní. Naše „toulavý boty“ milují Brdy-to je jasné. Je to naše malá Šumava. Je zde vše, divoké skály, potoky, rozsáhlé průzračné vodní nádrže, studánky. Jsou zde vykácené cílové plochy, s podzimem s břízkami, které jsou obtěžkány zlatými dukáty. Do nachových vřesů se opírá zlaté slunce a kapradí je celé zlaté. A ty výhledy do dálek. Taková krása a pak jeďte na výlet do supermarketu. Někdy mají naše boty ještě toulavější náladu a chce se jim někam do dálek. No , my jim vyhovíme-proč ne. Jsou přece i jiné řeky než Berounka-promiň naše řeko. To víš že tě milujeme. Jsou i jiné hory než naše Brdy-promiňte, vždyť my se k vám zase rádi vrátíme A tak vyrazíme do Krkonoš, na Šumavu, do Krušných hor na Sázavu, k Ohři, na Vltavu atd. Když je nejhůř-tedy málo času ,obcházíme okolí města. Vždyť je tady také plno krásných procházek… Stačí jen vyrazit , dívat se, užívat si té krásy. Pár fotografií jistě napoví, proč se tak rádi touláme. Když volá zahrada, tak toulání vynecháme, tu také nemůžeme šidit -je tam také dobře.
Henry David Thoreum :
Zahrada je místo, odkud na stát není vidět