Nad Mýtem na návrší Mýtského vrchu září od okraje lesa do dálky bílá kaple sv. Vojtěcha. Původně na tomto místě stávala dřevěná lesní kaplička, která je zde připomínána již v roce 1790.Dřevěná kaplička postupně léty chátrala a nakonec byla v roce zbídačená stavbička zbourána v roce 1849. Nová zděná kaple zde byla postavena za pomoci sbírek lidí z Mýta i ze sousedních obcí v roce 1853. Její vysvěcení se konalo 23.4. 1854 za přítomnosti cca 5 000 farníků z celého okolí. U kaple se každým rokem v dubnu ,na svátek sv. Vojtěcha konaly poutě. Tato tradice vydržela až do 50 let 20 stol. V roce 1957 kaple vyhořela. Lidem a to nejen z Mýta se podařilo kapli opravit. Ale i nadále její osud nebyl příznivý.. Několikrát byla zdevastována vandaly , rabováním atd. V 90 letech byla kaple opět v dezolátním stavu. V roce 2000 z financí obce a dotací státu, byla kaple zcela rekonstruována. Bohužel výhledy na Mýto jsou dnes minimální. Zastiňují je bujně rostoucí janovce a další křoviny. Jedním průhledem je pěkný výhled na pásmo brdských vrchů. Samotná kaple je posazena na pěkně upravené mýtině a v okolí je několik odpočinkových laviček ,ve stínu starých stromů. Jedná se o krásné a tiché místo. Ke kapli vede z Mýta modrá TZ, podejde dálnici a dále za ní ji kopíruje směrem na Rokycany. Pokračuje na zmíněné návrší alejí, která byla v v roce 1907 osázená třešňovými stromy. Dnes už jich moc nezbylo. TZ od kaple pokračuje na Sirou a dále na Zbiroh.
Píseň o kapličce
Neodcházej Pane,ať nezůstanu sám,
nebo prohnije má střecha a shnije každý trám.
A dál už dál,už dál a dál už čím dál hůř.
Rozbíjí má okna mladíci opilí,hulákali ,
oltář můj rozbili a studu neznali.
A přijde zima,která tady na horách je zlá,
popraskaj mé stěny a studit bude hlína promrzlá.
a dál ,už dál ,dál nic už
nad pasekami si slunce ušlo pěknej kus,
dál ,už dál- pak nic……..